Den 14. na Cestě k písmu

» Posted on Aug 10, 2013 in Blog | 0 comments

Den 14. na Cestě k písmu

Konečně v Turecku! Dojeli jsme do prvního vztyčného bodu, kde strávíme  dvě noci. Jak jsme prožili příjezd do Istanbulu? 

Kdo by to kdy řekl, ale rána jsou čím dál těžší. Autysté se snaží přejet hranice s Tureckem, ale nějak se jim to nedaří, přes hraniční přejezd s plně naloženým autem a vozíkem je zkrátka nechtějí pustit. Do pasu jim pro výstrahu škrtají razítko, které mělo sloužit ke schválení a posílají je o dalších 40 km dál, na přejezd na hranici Bulharska a Turecka.  Pustí je vůbec přes hranice? Osvědčí se nám, že kolo je rychlejší než auto?

Z počátku probíhá kontrola pasů, strážníkovi tuhne úsměv na tváři, všímá si přeškrtnutého razítka, plynulou turečtinou zjišťuje situaci, nikdo mu nerozumí, ale duchapřítomně mu odpovídají, že se jednalo o pouhé nedorozumění.  Strážník se tváří vážně, ptá se ještě jednou na to samé, dostává se mu stejné odpovědi, tak je pouští dál. Jedna brána se otevřela, ale ta další je stále ještě zavřena. Setkávají se s usměvavou celnicí, vybírá všechnu potřebnou dokumentaci a vesele odbíhá pro ověření, navrací se s podstatně vážnější tváří, bohužel Vás nemůžeme pustit dál.

Nikdo neví, co by řekl. Autysté tedy pokládají poslední nezodpovězenou otázku: “Proč?“

Celnice velmi suše konstatuje:“ Dělám si srandu, pojďte, jdeme vyplnit potřebnou dokumentaci!“

Turečtí celníci jsou zkrátka šprýmaři, ještě zlehýnka kontrolují obsah vozíku, jestli autysté náhodou nepašují nějaké motorky a dávají jim zelenou! Zato cyklisté přecházejí hranice bez sebemenšího problému, navíc jedou na biopalivo, které je velmi ekologické a podstatně zdravější a levnější.

Jsme v Turecku! Cyklisté jeli co nejdéle jim místní doprava dovolila. Dvou pruhové silnice, kde si auta na přejíždění sami vytváří třetí vás nenechá usnout za volanem a ani zůstat klidným za řídítky kola. Proto na poslední kilometry do takové metropole jako je Istanbul cyklisté museli dojet autem. Co se tu totiž dopravy týče, nikdo tu nezná bratra. Auta chodcům nepřibrzďují, prostě jen troubí a jedou dál. Jen vídíte, jak tu lidi utíkají před světly nejčastěji velkých a silných aut. Ani chodci si tu nedělají hlavu s předpisy. Klidně chodí na červenou, když mají šanci stihnout přejít silnici, než do nich někdo narazí.

Přijeli jsme do Istanbulu. Bylo těžké najít mezi těmi všemi hotely ten náš. V Grand Oral hotelu nás uvítali trochu zmateně. Měli pro nás totiž jiné pokoje, než byli domluveni s našim sponzorem CK Akvila. Vše ale dopadlo dobře a mohli jsme si všichni před poznáváním města dopřát sprchu.

V hotelu jsme poznali místního ředitele turecké dopravní služby. Dovezl nás na úžasná místa v Istanbulu s krásným výhledem. Dokonce jsme byli i na chvíli v Asii, což byl sen mnoha členů expedice. Istanbulský most totiž rozděluje Turecko na Evropskou a Asiiskou stranu. Viděli jsme i místní kulturu trochu blíž a měli jsme to štěstí, že zrovna probíhal turecký bajrám. Což je u nich něco jako pro nás Vánoce. Uvidíme, co nám přinese zítřejší den.

IMG_4374  IMG_4663  IMG_4555

Submit a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *

*

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>