Den 28. na Cestě k písmu

» Posláno dne Srp 24, 2013 do Blog | 0 komentářů

Dojeli jsme přes Rakousko na Slovensko. Co nás potkalo u sousedů? A jaké byly pocity?

I ve čtvrtek se odjíždělo za chladného rána. Naštěstí ale z benzinové pumpy, odkud se jelo hned lépe, když byla možnost vody, toalety a horké čokolády z automatu.

Cesta pro cyklisty nebyla problémem, žádné kopce jako ve Slovinsku nehrozily, takže mohli v klidu jet. Pomalu jsme překročili hranice Rakouska. Tam jsme se v místním parčíku asi deset minut od hranic naobědvali a cyklisté pospíchali dále, abychom stihli ještě ten den dojet za Bratislavu. Rakouští obyvatelé vycházeli za svá vrata a ploty zjišťovat, co se venku děje. Jeden pan doktor dokonce vylezl z auta, aby nám řekl, že parkujeme na jeho dvou metrech místa, které není označkované, asi se mu líbí. Po zkušenostech jsme ale byli rádi, že na nás nezavolali policii kvůli vaření polévky v parčíku.

Když jsme pak dojeli na Slovensko, byli jsme rádi, že už jsme tam. Už to tu zavánělo domovem a sladkým koncem, který se neúprosně blížil. A většina týmu si přiznala ty melancholické stavy a myšlenky před blížícím se koncem po tak dlouhé době. A také cyklisté byli rádi, od hranic totiž vedla krásná cyklostezka až za Bratislavu. Celý tým se sešel tedy za Bratislavou na benzínce, kde jsme si pro rychlejší cestu dali dlouho očekávanou čočku. Což se později ukázalo jako chyba.

Byla zima a večer, pravý čas najít si místo na přespání. Náš cíl mělo být město připomínající vesnici – Malacky. Chtěli jsme se ubytovat na místní faře. Ale problém nastal hned na začátku – dostupné byly asi jen dvě brány s visacím zámkem bez zvonku nebo něčeho podobného. Měli jsme ale kliku, když jsme si obešli celý blok dokola v domnění, že najdeme nějaký funkční vchod, přiváželi k zamčené bráně pizzu pro kněze. Pro tu přišel místní kaplan, který byl hodně milý a hned se běžel zeptat toho, kdo za objekt zodpovídá. Ten nám ale řekl, že nemají ubytovací kapacitu vůbec žádnou, natož pro osm lidí. A tak jsme se otočili na patě a jeli hledat jiné místo. Až jsme po dlouhém hledání a schvalování míst přespali na polní cestě za městem. Čekali jsme leccos, ale šlo to.

A zítra se setkáme s velehradskými poutníky!

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>